Chov zvířat

Zvířata jsou pro většinu biodynamických statků nedílnou součástí jejich zemědělského organismu. Nechovají se ale jen kvůli mléku, masu, vejcím a případně dalším produktům. Velmi důležité jsou i jejich výkaly, zejména ve formě hnoje, kterého si ceníme jako nejpřirozenějšího a nejlepšího hnojiva. Půda jeho prostřednictvím dostává zpět část z toho, co předtím vydala svou úrodou. Se zvířaty je zemědělský organismus komplexnější a stabilnější. Ani to však roli zvířat v zemědělství plně nevystihuje. Svou přítomností vnášejí totiž na statek duši. Umožňují nám poznávat se v tom, co máme společné a zároveň si uvědomovat svou odlišnost, svou lidskost.

Stěžejním druhem zvířete je pro biodynamický statek skot. Kráva, jakožto domácí zvíře s nejdokonalejším trávením, je symbolem procesu přeměny živin a jejich koloběhu v rámci jednoho statku, ale i v rámci větších celků, jejichž je takový statek součástí. I další přežvýkavci plní v tomto procesu důležitou roli, neboť jako čistí býložravci jsou takřka jedinými ze savců, kteří dovedou vyžít z tak chudého energetického zdroje, jakým je tráva.

Na statek však patří i další druhy zvířat, která mohou celý systém velmi vhodně doplňovat a vyladit tak, aby do sebe vše zapadalo. A jak se to pozná? Zní to prostě: Nikde nic nepřebývá, ani neschází. K takovému stavu bývá ale dlouhá cesta.

V Bemagru je těžištěm chovu zvířat chov dojnic v Meziříčí a masného skotu v Malontech. Další druhy zvířat máme víceméně doplňkově na Selském dvoře v blízkosti kravína v Meziříčí.

Mléčný skot

Na farmě v Meziříčí chováme více než tři stovky dojnic a jejich telata. Farma prošla v letech 2002 až 2007 zásadní rekonstrukcí, zvířata nyní žijí ve stájích, které jim zaručují dostatek prostoru, čerstvého vzduchu a přirozeného světla. Přitom samozřejmě chodí ven – v létě na pastvu, v zimě na zdravotní „vycházku“.

Denní produkce mléka se pohybuje kolem 5000 litrů. Menší část z tohoto mléka vypijí telata, větší část je odvážena jednou za dva dny do německé mlékárny Glaeserne Moelkerei. Vývoz mléka do zahraničí nás netěší, ale poptávka po biomléku a výrobcích z něho je v Česku velmi malá.

Prostým dělením nádoje a počtu krav dojdeme k denní dojivosti kolem 16 litrů. Ta je samozřejmě výrazně nižší, než naše zvířata dojila v roce 2005 před přechodem na ekologický způsob hospodaření, ale kvalita mléka a kvalita života zvířat nám vynahrazuje chybějící množství.

Hlavní příčinou poklesu dojivosti je změna krmné dávky, z té dřívější vypadly sojový extrahovaný šrot, kukuřičná siláž a všechny možné průmyslové doplňky (obilniny, občas trochu luskovin). Dnes je krmná dávka v zimě složena ze senáže a sena, dojící krávy dostávají podle své potřeby šrot (obilniny, luskoviny). Nutnou součástí je minerální výživa, ve které však nemáme nic chemicky vyrobeného. Protože nekrmíme umělé vitamíny, snažíme se pomoci kravám v zimě i přídavkem krmné řepy. Letní krmná dávka je mnohem jednodušší – dominuje zelené, t.j trávy a jetel - doplněná dle potřeby o cokoli ze zimní dávky.

Při léčení zvířat používáme hlavně alternativní medicínu (nejvíce homeopatii) doplněnou o běžnou alopatickou medicínu. Tzn. že i u nás použijeme občas třeba antibiotika, i když ve výrazně menším množství než je obvyklé.

Dříve jsme naše telata oddělovali od matky po několika hodinách od porodu (což je naprosto běžný způsob), dnes stráví kráva s teletem společně cca pět dní. Během této doby tele saje její mlezivo, přijímá od ní informace, je pod její ochranou. Po oddělení žije tele v malém „domku“ se svými cca sedmi vrstevníky. Vedle mléka začíná v dalších týdnech zkoušet i seno a šrot, kolem třetího měsíce i senáž (v létě zelené).

Zhruba v půl roce života přesouváme malé jalovičky (býčky už dříve prodáváme) do dva kilometry vzdálené odchovny v Malontech, kde jsou pro ně i dostatečné plochy pastvin. Kolem roku a půl života se jalovice dostane do skupiny s býkem a dojde k jejímu zabřeznutí. Půl roku po této významné události se vrací na farmu v Meziříčí jako vysokobřezí jalovice a začíná se připravovat na ještě významnější událost – svůj první porod.

V našem stádu dnes převažují krávy holštýnského plemene – černobílé – což je extrémně mléčné plemeno, dnes u nás i ve světě nejvíce rozšířené. Jak to však chodí – je to vždy něco za něco – hodně mléka znamená menší odolnost, více zdravotních problémů. Jde o plemeno, které se vůbec nehodí do ekologického chovu a proto jej od roku 2006 překřižujeme na českou straku (červenostrakaté kombinované plemeno). To znamená, že naše holštýnka se potká s červeným býkem a jejich potomek má v sobě 50% „červené“ krve, v další generaci to je 75% atd. Toto převodné křížení je však běh na dlouhou trať, vždyť devět měsíců trvá březost a pak více než dva roky než se z telátka stane kráva.

Chov dojnic patří mezi nejnáročnější činnosti v zemědělství, ale je skutečným základem ekologického hospodářství.

Masný skot

Na farmě v Malontech chováme cca 60 krav a dva býky. V průběhu roku je s nimi různé množství telat či dorůstajících jaloviček a býčků.

Na konci zimy a na jaře se kravám rodí telata, která pak tráví dětství se svojí matkou. K odstavu dochází na podzim, kdy kráva pomalu ztrácí mléko a tele je už pořádně velké – jeho váha se v průměru blíží třem metrákům.

společné fotoDnes máme na farmě malou zoologickou zahradu – díky nákupům zvířat na konci devadesátých let jsou zde zastoupena různá plemena a jejich kříženci. V nedávné době bylo rozhodnuto o cílovém plemeni – hereford – což je nenáročné plemeno, které se vyznačuje dobrou plodností, bezproblémovými porody a má výborné mateřské vlastnosti. Hereford je známý i svým klidným temperamentem. Nevýhodou oproti jiným je samozřejmě nižší růstová schopnost, nejde o „továrnu na maso“, jak jsou nazývána některá jiná plemena, kde se intenzivním šlechtěním docílilo obrovských přírůstků (před dvaceti třiceti lety naprosto nepředstavitelných) na úkor jiných vlastností. Herefordský skot plně odpovídá filozofii ekologického zemědělství.

Dorůstající býčky a jalovice necháváme porazit na blízkých jatkách s ekologickým certifikátem a maso společnost sama prodává přímo lidem – buď na farmě nebo jej rozváží.

Část jalovic je ponechávána do chovu, nespěcháme na ně, nevyužíváme ranosti tohoto plemene, připouštíme až vyspělé zvíře ve věku více než dva roky, tzn. že první otelení je zhruba ve věku tří let.

Život masného skotu se nejvíce podobá životu zvířat v přírodě.

Selský dvůr

Selský dvůr je obdobou domácího hospodářství, kam ještě nedorazila technika. Nápad na jeho zřízení přišel po přečtení Steinerova Zemědělského kurzu, ve kterém zmiňuje důležitost zastoupení různých druhů domácích zvířat v zemědělském podniku. Ten se tak stává vyváženější a celistvější. Důležitou roli hraje také to, že zde mohou návštěvníci, především děti, přicházet do kontaktu se zvířaty a jejich mláďaty, což je v dnešním světě čím dál vzácnější.

Selský dvůr byl vybudován z nepoužívaného teletníku, čímž je dána jeho podoba. Každá kategorie zvířat má svoji „stáj“ a výběhy. Krmení i úklid výkalů se dělá ručně. Všechna zvířata má na starosti naše nejdéle činná spolupracovnice, paní Frühbauerová, která jim věnuje tu nejlepší možnou péči. Na selském dvoře chová prasata, ovce, kozy a slepice – v menších počtech a vždy všechny kategorie, to znamená otec, matka a jejich potomstvo.

Prasata

Základem chovu jsou tři prasnice a kanec, kteří vždy dostanou svá jména. V současnosti je to kanec Jáchym plemene Landras a prasničky Libuška, Žofka a Lucka, kříženky plemen Přeštické, Landras a České bílé. Jako krmení dostávají šrot, 2 % minerální směsi, druhořadé mléko, syrovátku, v létě každý den trávu a v zimě seno, pařené brambory a krmnou mrkev. Ve chlévě není cítit silný zápach výkalů. To proto, že pašíci mají bohatě zastláno slámou a také proto, že seno v krmení pach omezuje.

prasataVe vrhu bývá 10 – 15 selátek a prasnice s nimi sdílí prostorný společný kotec po dobu 40 dnů. Pak se mláďata odstaví a od té doby už se musí bez mateřského mléka i péče obejít. Zajímavostí je, po narození probíhá mezi selátky boj o struky. Nejsilnější ze sourozenců obsadí přední struky, které dávají nejvíce mléka. Jak si jednou struky mezi sebou rozdělí, každý své místo respektuje a pranice ustává. Po narození selátek nastává pro ošetřovatelku náročné období, protože na ně chodí dohlížet ve čtyřhodinových intervalech po dobu osmi až deseti dní. Jen výjimečně se stane, že prasnice některého z potomků nechtěně zalehne, a je to většinou tehdy, když má potomstvo příliš početné a některého drobečka prostě přehlédne. Se svou matkou stráví selátka čtyřicet dnů, po které pijí mateřské mléko, a pak je čeká odstav.

Ze zákroků se u selátek zatím ještě provádí kastrace. Nebyla by nutná, kdyby bylo možné dospívající prasničky a kanečky od sebe oddělit. To však z prostorových důvodů nejde, tak si malí kanečci tímto zákrokem projdou. Jinak už je ale po dobu života žádná nepříjemnost nečeká. Neuštipují se jim zoubky, jako ve velkochovech, ani se jim nezkracují ocásky. Nejenže by to bylo zbytečné násilí, ale také bychom se připravili o výborný ukazatel zdravotního stavu a kondice prasátek.

Na porážku jdou pašíci přibližně ve věku 6 měsíců a hmotnosti 80 kg. Protože nemáme vlastní jatka, musí cestovat na nejbližší certifikovaná ekologická jatka do Velešína. Záleží nám na tom, aby převoz i porážka probíhaly pokud možno co nejhumánnějším způsobem.

Slepice

slepice - plemeno FaverolPrůměrný stav bývá kolem 150 kusů včetně kohoutů a kuřat. I zde platí zásada, že samčí rod má ve skupině své místo, a to přibližně v poměru jeden kohout na 15 - 20 slepic. Jsou chována jen původní plemena slepic, nikoli vysoce užitkové nosné hybridy. Po několikaletém vzájemném křížení se již dnes nedá přímo mluvit o čistých plemenech, spíše se jedná o venkovskou směs. V čisté podobě je zastoupeno pouze plemeno Faverol s kombinovanou užitkovostí, které je pro svůj robustní vzrůst a osvalení vhodné kromě snůšky také pro výkrm kohoutků. Jednou do roka se hejno omladí kuřátky, která se líhnou částečně v elektrické líhni a částečně pod třemi kvočnami. Každá z nich obsedne až třináct vajec a sama ví, jak má vajíčka šikovně obracet, aby se rovnoměrně prohřívala. V líhni musí její přirozené instinkty zastoupit člověk.

Hned po vylíhnutí cvičený chovatel pozná, které kuřátko je kohoutek a které slepička. Toho se ve velkochovech využívá k oddělení obou pohlaví a v případě nosných hybridů k utracení všech kohoutků. My je necháváme na výkrm, který trvá šest až sedm měsíců. Průměrná váha při porážce je 1,5 kg, plemeno Faverol je i o kilogram těžší. Pro porovnání, běžný jatečný brojler má po pěti až šesti týdnech hmotnost 1,8 kg a za tu dobu sežere necelé čtyři kilogramy speciálně sestavených vysokoprodukčních krmných směsí. Spolu s několika tisíci dalšími nešťastníky žije na podlaze v šeru velké haly, aniž by za celý život spatřil denní světlo. Naše slepičky a kohoutci naproti tomu dostávají pšenici, v zimě naklíčenou, čerstvou zelenou trávu a v zimě pak pro přilepšenou strouhanou mrkev a řepu. Celoročně mají přístup do venkovního výběhu, kde mohou hrabat, jak je jim libo. Rozdíl v rychlosti růstu i ve spotřebě krmiva je několikanásobný. Tomu také odpovídá velký rozdíl v ceně, ale také v chuti a struktuře masa. Kdo zatím jedl jen brojlery z obchodu, pravděpodobně by ani nepoznal, že se jedná o stejný živočišný druh.

slepiceRozdíl v životě nosnic z velkochovů a našich slepiček je také obrovský. Oproti těsným klecím či našlapaným halám žijí ty naše ve velkém kurníku s výběhem, vajíčka snášejí v kukaních a na noc se usadí na hřad. Svým intenzivním hrabáním dokáží zlikvidovat travní porost i v hodně velkém výběhu za poměrně krátkou dobu, tak se alespoň snažíme jim oddělené části výběhu postupně dosévat a trávu jim vozit nasečenou odjinud. V takto extenzivním chovu snesou 160 – 175 vajec za rok. To je sice proti 280 vejcím nosných hybridů podstatně méně, ale i zde platí, že nižší užitkovost je vyvážena vyšší kvalitou a životní pohodou zvířat. Povědomí a třeba i vlastní zkušenost, že domácí vajíčka vypadají i chutnají lépe, jsou tak rozšířené, že ani není třeba se o této skutečnosti rozepisovat.

Zajímavostí ze života slepic je jejich hierarchické uspořádání v hejně. Vůdcem hejna je pochopitelně kohout a mezi slepicemi se ustanoví jakýsi společenský žebříček, který je velmi dobře vidět i na pozici, ve které slepice nocují na hřadě. Slepičí „smetánka“ je totiž doslova na žebříčku výš a ty odstrkované se musí spokojit s nižšími příčkami.

Ovce a kozy

ovceKaždý druh zvířat je zastoupen jedním samcem, jeho družkami a mláďaty. Beran má pět ovcí a kozel má pět koz, aby si kluci nezáviděli. Na každou matku připadají v průměru dvě jehňata či kůzlata ročně. Na rozdíl od krav, jejichž reprodukční cyklus není závislý na ročním období, ovce i kozy dodržují původní přirozené načasování a mláďata rodí na jaře. Snad i proto jsou to spolu s kuřátky zrovna tato mláďata, která se stala symboly budící se přírody a Velikonoc.

kozyOd začátku května do konce pastevní sezóny jsou všechna zvířata na společné pastvině poblíž Selského dvora, kde kromě šťavnaté trávy dostávají na příkrm i seno a pro dobrý zdravotní stav také minerální liz. Zimují ve stáji na hluboké podestýlce a až do jara jim k obživě musí stačit hlavně seno. Ale protože jsou to přežvýkavci a ve svých složených žaludcích mají pro trávení vlákniny spoustu mikroskopických pomocníků, nedostatkem rozhodně netrpí. Každé jaro před odchodem na pastvu čeká ovce ještě stříhání. Vlna se však zatím nijak nezpracovává.

Jehňata pijí mléko od svých matek, které se nedojí. Ve věku několika měsíců jdou na jatka. Kůzlátka jsou na Selském dvoře poprvé a letos na tom budou stejně jako jehňata, takže budou moci všechno mléko vypít. Od roku 2017 se však již bude řešit i dojení a kozí mléko a výrobky z něj snad budou moci rozšířit sortiment naší mlékárny.