Chov zvířat

Zvířata jsou pro většinu biodynamických statků nedílnou součástí jejich zemědělského organismu. Nechovají se ale jen kvůli mléku, masu, vejcím a případně dalším produktům. Velmi důležité jsou i jejich výkaly, zejména ve formě hnoje, kterého si ceníme jako nejpřirozenějšího a nejlepšího hnojiva. Půda jeho prostřednictvím dostává zpět část z toho, co předtím vydala svou úrodou. Se zvířaty je zemědělský organismus komplexnější a stabilnější. Ani to však roli zvířat v zemědělství plně nevystihuje. Svou přítomností vnášejí totiž na statek duši. Umožňují nám poznávat se v tom, co máme společné a zároveň si uvědomovat svou odlišnost, svou lidskost.

Stěžejním druhem zvířete je pro biodynamický statek skot. Kráva, jakožto domácí zvíře s nejdokonalejším trávením, je symbolem procesu přeměny živin a jejich koloběhu v rámci jednoho statku, ale i v rámci větších celků, jejichž je takový statek součástí. I další přežvýkavci plní v tomto procesu důležitou roli, neboť jako čistí býložravci jsou takřka jedinými ze savců, kteří dovedou vyžít z tak chudého energetického zdroje, jakým je tráva.

Na statek však patří i další druhy zvířat, která mohou celý systém velmi vhodně doplňovat a vyladit tak, aby do sebe vše zapadalo. A jak se to pozná? Zní to prostě: Nikde nic nepřebývá, ani neschází. K takovému stavu bývá ale dlouhá cesta.

V Bemagru je těžištěm chovu zvířat chov dojnic v Meziříčí a masného skotu v Malontech. Na Selském dvoře v blízkosti kravína v Meziříčí je jako doplněk chováno menší množství slepic.

Mléčný skot

Na farmě v Meziříčí chováme více než tři stovky dojnic a jejich telata. Farma prošla v letech 2002 až 2007 zásadní rekonstrukcí, zvířata nyní žijí ve stájích, které jim zaručují dostatek prostoru, čerstvého vzduchu a přirozeného světla. Přitom samozřejmě chodí ven – v létě na pastvu, v zimě na zdravotní „vycházku“.

Dojivost se po přechodu na ekologický způsob hospodaření snížila, ale kvalita mléka a kvalita života zvířat nám vynahrazují chybějící množství. Denní produkce mléka se pohybuje v rozmezí 4000 – 5000 litrů mléka. Malou část z tohoto mléka vypijí telata, větší část je odvážena jednou za dva dny do německé mlékárny Glaeserne Moelkerei. Vývoz mléka do zahraničí však není naším konečným cílem. Byli bychom naopak rádi, aby co nejvíce mléka zůstávalo zde v Čechách. Proto jsme také postavili vlastní mlékárnu, která byla uvedena do provozu na jaře 2016.

Krmná dávka je v zimě složena ze senáže a sena, dojící krávy dostávají podle své potřeby obilný šrot s přídavkem luskovin. Nutnou součástí je minerální výživa, ve které však nemáme nic chemicky vyrobeného. Protože nekrmíme umělé vitamíny, snažíme se pomoci kravám v zimě i přídavkem krmné řepy. V letní krmné dávce dominuje pastva a zelené na žlab, t.j. trávy a jetel, což je doplněno dle potřeby o cokoli ze zimní dávky. Naprostá většina krmiva pochází z vlastního podniku. Nekrmíme kukuřičnou siláž s vysokým obsahem energie, ani sojový extrahovaný šrot s vysokým obsahem bílkovin, jak je to běžné v konvenčních chovech. Důsledkem je nižší dojivost, ale také vyšší obsah nutričně cenných látek, např. omega 3 mastných kyselin, které se do mléka dostávají z trávy.

Při léčení zvířat se snažíme používat alternativní medicínu (především homeopatii) doplněnou o běžnou alopatickou léčbu. Tzn. že i u nás použijeme občas třeba antibiotika, i když ve výrazně menším množství než je obvyklé. Platí zásada, že na prvním místě je, aby zvířata netrpěla. Mléko takto ošetřených zvířat je však vyřazeno ze společného nádoje po dobu ochranné lhůty, která je oproti konvenčnímu hospodaření dvojnásobně dlouhá.

Dříve jsme naše telata oddělovali od matky po několika hodinách od porodu (což je naprosto běžný způsob), dnes stráví kráva s teletem společně cca pět dní. Během této doby tele saje její mlezivo, přijímá od ní informace, je pod její ochranou. Po oddělení žije tele v malém „domku“ s několika svými vrstevníky. Vedle mléka, které dostává po dobu 3 měsíců, začíná v dalších týdnech zkoušet i seno a šrot, kolem třetího měsíce i senáž (v létě zelené).

Zhruba v půl roce života přesouváme malé jalovičky (býčky už dříve prodáváme) do dva kilometry vzdálené odchovny v Malontech, kde jsou pro ně i dostatečné plochy pastvin. Kolem roku a půl života se jalovice dostane do skupiny s býkem a dojde k jejímu zabřeznutí. Půl roku po této významné události se vrací na farmu v Meziříčí jako vysokobřezí jalovice a začíná se připravovat na svůj první porod, po kterém se z ní stává kráva - dojnice.

Naše stádo bylo dříve tvořeno černobílými kravami holštýnského plemene, což je vysoce mléčné plemeno, dnes u nás i ve světě nejvíce rozšířené. Do ekologického chovu se však nehodí a proto jej od roku 2006 překřižujeme na českou straku (červeno­strakaté kombino­vané plemeno). To znamená, že naše holštýnka se potká s červeným býkem a jejich potomek má v sobě 50% „červené“ krve, v další generaci to je 75% atd. Toto převodné křížení je však běh na dlouhou trať, vždyť devět měsíců trvá březost a pak více než dva roky než se z telátka stane kráva.

Chov dojnic patří mezi nejnáročnější činnosti v zemědělství, ale je skutečným základem ekologického hospodářství.

Masný skot

Na farmě v Malontech chováme cca 60 krav a dva býky. V průběhu roku je s nimi různé množství telat či dorůstajících jaloviček a býčků.

Na konci zimy a na jaře se kravám rodí telata, která pak tráví několik měsíců na pastvině se svojí matkou. K odstavu dochází na podzim, kdy kráva pomalu ztrácí mléko a tele je už pořádně velké – jeho váha se v průměru blíží třem metrákům.

společné fotoDnes máme na statku zastoupena plemena Hereford, masný Simmentál a jejich kříženci. Cílovým plemenem je Hereford, což je nenáročné plemeno, které se vyznačuje dobrou plodností, bezproblémovými porody, výbornými mateřskými vlastnostmi a je známý i svým klidným temperamentem. Herefordský skot plně odpovídá filozofii ekologického zemědělství. Nevýhodou oproti jiným je nižší růstová schopnost a malý tělesný rámec. Jeho maso se však vyznačuje obsahem vnitrosvalového tuku, který způsobuje typické mramorování a chuť masa a je proto kulinářsky velmi ceněno.

Část jalovic je ponechávána do chovu, nespěcháme na ně, nevyužíváme ranosti tohoto plemene, připouštíme až vyspělé zvíře ve věku více než dva roky, tzn. že první otelení je zhruba ve věku tří let.

Život masného skotu se nejvíce podobá životu zvířat v přírodě.

Selský dvůr

Selský dvůr fungoval po řadu let jako doplněk k velkochovu krav. V menších počtech se zde chovala prasata, ovce, kozy a drůbež. Tato drobnější hospodářská zvířata dotvářela harmonii statku a umožňovala návštěvníkům, především dětem, kontakt se zvířaty. Bohužel ekonomika tohoto způsobu chovu nebyla dlouhodobě udržitelná, proto se od něj ustoupilo.